Arabské body
Arabské body v horoskopu nepředstavují nějaká reálná vesmírná tělesa, jsou to matematicky určené body (někdy se jim říká bod, někdy část, v angličtině Lot nebo Part, latinsky Pars), které ze vzájemných poloh několika jiných prvků horoskopu určí další citlivé místo. Každá oblast života má v horoskopu nějaké vyjádření, ať už v planetách, které ji nějakým způsobem přirozeně ovlivňují (jako třeba Merkur myšlení), nebo v domech (třeba 9. dům daleké cesty), tradiční astrologie k nim přidala ještě tyto body, vypočítané z předchozích prvků. Pokud nás třeba zajímá kvalita sňatku a manželství, které uzavře žena, podíváme se, kolik stupňů v jejím horoskopu představuje vzdálenost od Venuše k Saturnu a získaný počet stupňů promítneme od Ascendentu (ASC). Získáme "Bod svazku ženy", Pars conjugii mulierum. Postup vidíme na obrázku, kde jsme ponechali jenom prvky k výpočtu a ostatní planety smazali:
Počítání takovýchto bodů má dávnou tradici, nevíme přesně, kdy a kde se vzala, ale znala ji i velká část antických astrologů. Nejvíce se však tato praxe rozmohla v období klasické arabské astrologie (cca 8. - 12. století); a protože u perských, arabských a židovských astrologů této éry byly body v takové oblibě a jejich počet dosáhl stovek, a protože evropští středověcí astrologové znali antickou astrologii zprostředkovaně přes arabskou a přímo z doby antiky se jim mnoho zmínek o bodech nezachovalo, začali této technice říkat "Arabské body".
Už renesanční astrologové od této praxe začali upouštět a sledovali jen minimum bodů, nejčastěji jen "Bod štěstí" či k němu ještě "Bod Ducha". Důvodem bylo jednak to, že bodů začalo být nepřehledné množství, že se jich užívalo přehnaně a že časem taky mizely znalosti o tom, jak je vlastně používat - a používaly-li se špatně, nefungovaly. Někteří moderní astrologové také používají jen výše uvedené body, ale většina je zavrhla úplně. Přesto myšlenka matematicky určených významných bodů v horoskopu funguje i v moderní astrologii - hamburská škola zavedla do astrologie "střední body", poloviční vzdálenosti mezi dvěma planetami, a má za to, že aktivací těchto bodů v horoskopu (například při tranzitech planet přes ně) "ožívají" i planety, mezi kterými střední body leží, a s nimi i témata, která v horoskopu představují. Dalším moderním vynálezem podobným arabským bodům jsou Vertex (místo, kde první vertikála protíná ekliptiku na západě) a Antivertex (na opačné straně horoskopu), které mají stejně jako střední body řadu zastánců.
Část astrologů se ale vrací ke starým technikám (oproti moderním jim říkejme tradiční astrologové), proto mezi nimi i Arabské body zažívají comeback. Takže zpět do středověku. Tehdy se zdaleka body nepoužívaly jen při výkladu osobních horoskopů. Existují třeba Bod cibule nebo Bod melounů, podle nichž se v mundánní astrologii (která se zabývá astrologií velkých celků, třeba celých států) například odhadovala úroda cibule nebo pohyby ceny melounů na trhu.
Jak se vlastně používaly? Hlavní věc je ta, že šlo o doplňkovou informaci. Arabské body nikdy neměly a neměly mít váhu stejnou jako planety nebo další prvky. Nejprve se dané téma prozkoumalo rozborem důležitějších věcí, jako postavení planet a jejich aspektů, určením a sledováním vládců domů atd. Pak se až přikročilo k výpočtu Arabských bodů, pomocí nichž se téma dokreslilo a zpřesnilo (proto také moderním astrologům Arabské body "nefungují", protože nevědí, jak je používat). Při výkladu se sleduje umístění bodu v domech, postavení a síla planet a prvků, z nichž jsou vypočítány, vazby na další planety a místa a zejména jejich vládce (pokud bod spadá, jako na příkladu výše, třeba do Blíženců, je jeho vládcem Merkur, který Blížencům vládne a potom sebou "nese" téma Arabského bodu; a my pak zkoumáme, v jakých poměrech se v horoskopu Merkur nachází).
Jedním ze současných propagátorů Arabských bodů a zároveň jedním z nejuznávanějších tradičních astrologů a znalců středověké tradice je Robert Zoller, působící v Británii, který ve své monografii uvádí příklad použití ze středověku, konkrétně z horární astrologie (dotazové, která odpovídá na otázky nikoli z horoskopu narození osob, ale horoskopu chvíle položení otázky), z práce astrologa Jeana Ganiveta z 15. století:
"Léta Páně 1431, sedmého dne měsíce Augusta a v sedmé hodině po půlnoci přišel ke mně Mistr věd a lékař Henri Amici, rozený v brabantském Bruselu, a ptal se ve věci vídeňského děkana, který byl nemocen, jestli přežije nebo ne.
V sestaveném horoskopu toho okamžiku jsem Ascendent a Měsíc přiřadil nemocnému děkanovi a viděl jsem, že Měsíc se blíží do konjunkce se Sluncem a je pod jeho paprsky. To bylo první znamení blížící se smrti. "Bod hvězdy smrti" jsem vypočítal na 14. stupeň znamení Lva mezi Měsícem a Sluncem a opět pod sluneční paprsky na počátku 12. domu, což bylo dalším znamením utrpení pacienta. Zvážil jsem třetí místo, "Bod smrti", který padl na 26. stupeň Panny do prvního domu, tedy domu života, což bylo opět zlé svědectví. Za čtvrté jsem vypočítal "Bod života", který se nacházel na 26. stupni Berana, v osmém domě, domě smrti: To byla velmi zlá svědectví, Bod života v domě smrti a Bod smrti v domě života, oba na stejném počtu stupňů svých znamení a v hranicích zlovolných planet. Navíc "Bod štěstí" ležel na 7. stupni Panny, ve 12. domě, nedaleko Merkuru, který tehdy začal z přímého chodu otáčet na retrográdní.
Z toho jsem usoudil, že pacient ke konci prvního dne od této chvíle upadne do deliria, bez ohledu na to, jak střídmě si bude počínat - a tak se i stalo, prvního dne vídeňský děkan upadl do deliria a dne druhého zemřel."
