Různé podoby astrologie - obory a disciplíny 

Pod pojmem astrologie si dnes většina lidí vybaví hlavně astrologii nativní, tedy rozbor horoskopu narození, tzv. radixu. Disciplín je ovšem celá řada a jejich význam se v průběhu dějin výrazně měnil. Představme si ty nejdůležitější. 

Mundánní astrologie je zdaleka nejstarší a zabývá se osudem národů, státních celků, královských dynastií a všeho, co má vliv na život celého společenství lidí. Její předhoroskopickou podobu známe už ze staré Mezopotamie, kdy tvořila kompletní náplň práce astrologů. Ti sledovali veškerá možná "omen", znamení, která se týkala nebes, ovšem v jiné formě, než jakou známe dnes. Sledovali 

zejména, které planety či která souhvězdí se objevují nebo zase mizí v souvislosti s ročním pohybem Slunce (velký význam proto pro ně měly planety Venuše a Merkur, které se pohybují blízko Slunce a nejsou proto velkou část roku vidět; objevení se Venuše či Merkuru na ranní či večerní obloze bylo událostí, o níž neprodleně informovali astrologové celé říše ve svých depeších panovníka). Sledovala se také zatmění Slunce i Měsíce, komety a vůbec cokoli, co působilo dojmem anomálie, vč. meteorologických jevů. 

Pozdější, již horoskopická mundánní astrologie (od antiky) sleduje také velké celky, ale má samozřejmě jiné metody. Základní je tzv. ingres Slunce do znamení Berana, kdy se sestaví horoskop přesně pro okamžik, kdy Slunce přes jarní bod vstoupí do znamení Berana, a obvykle pro hlavní město. Tento horoskop potom má roční platnost pro celý stát. Vykládá se do určité míry podobně, jako horoskop nativní, ale má svoje specifika při výkladu významu domů nebo planet. 

Na tomto odvětví astrologie byla založena po dlouhé stovky let také předpověď počasí (horoskop se sestavoval pro vstup Slunce do kardinálního znamení (Beran, Rak, Váhy a Kozoroh), tedy čtvrtletně, pomocí tzv. arabských bodů se v tomto typu horoskopů sledoval i posun cen drahých kovů nebo úroda klíčových plodin. 

Horární astrologie je dnes již málo praktikována (s výjimkou Indie), v průběhu antiky, středověku a raného novověku však představovala těžiště astrologovy práce. Horoskop se sestaví pro okamžik položení otázky (proto se v češtině tomuto odvětví říká astrologie hodinová, astrologie dotazová atd.). 

Astrolog v horoskopu otázky určí tzv. signifikátory a sleduje jejich vztah (nemusí jej tedy zajímat nutně celý horoskop). Představme si, že o půl páté odpoledne zajdete za astrologem s tím, že se vám zaběhla kočka a vy chcete vědět, zda se ještě vrátí. Astrolog tedy sestaví horoskop pro 16:30 a místo, kde byla otázka položena, určí signifikátor váš (vládnoucí planeta Adscendentu), signifikátor vaší kočky (vládnoucí planeta šestého domu, který je domem malých zvířat) a sleduje, zda mezi oběma signifikátory nastane aspekt, tedy spojení znamenající, že opět dojde ke kontaktu (o domech, vládcích i aspektech se dočtete jinde na našich stránkách). Podle toho, zda a kdy planety vytvoří přesný aspekt, se může astrolog pokusit i určit čas, kdy se s kočkou opět shledáte. 

Dotazová astrologie v Evropě a Americe svého času upadla téměř v zapomenutí, nyní však prožívá slušný comeback. Nejslavnějším astrologem tohoto odvětví byl asi Angličan William Lilly (obr.), jehož obsáhlá učebnice tohoto umění z r. 1647 s názvem Křesťanská astrologie vyšla nedávno i v českém překladu. Horární astrologie má tu výhodu, že k zodpovězení otázek nepotřebuje znát ničí datum narození, je však třeba přesně ovládat rozsáhlou škálu specifických pravidel. Velká část horárních astrologů také stále používá jen "Velkou Sedmu", tedy Slunce, Lunu a pět planet (po Saturn), k nově objeveným planetám přihlíží spíše výjimečně. 

Elekční astrologie zase hledá nejvhodnější okamžik a tradičně vypadá trochu jako horární astrologie "na ruby". Hledá se takový okamžik v budoucnosti, aby horoskop co nejlépe vyhovoval účelu nebo ukazoval co nejhezčí vztahy mezi signifikátory. Dnešním stavitelům by asi přišlo jedno, jestli položíte základní kámen mostu ráno nebo po obědě, takovému Karlovi IV. to však určitě jedno nebylo, právě tak jako si Kryštof Kolumbus pečlivě astrologicky volil okamžik vyplutí na cesty. 

Nativní astrologie (nazývaná kdysi genethlialogie) je konečně to, za co většinou lidé astrologii považují. První známé zápisy stavu nebes ve vztahu k zrození jednotlivce známe z Mezopotámie, z doby zhruba 400 let př. Kr. Ovšem až na zhruba o 200 let pozdější velkou řeckou syntézu egyptských a babylonských pramenů si musíme počkat s tím, co se dnes v nativní astrologii chápe jako nejdůležitější, tedy na klasický horoskop s určeným Ascendentem (znamením přesně na východě v daný okamžik) a dalšími prvky, jako jsou domy atd. 

Horoskop okamžiku narození (prvního nádechu dítěte) se nazývá radix (na obrázku vidíme horoskop narození šlechtického dítka, jak si jej vlastní rukou načrtl Jan Kepler koncem 16. století). Sledováním planet a dalších prvků ve znameních a hlavně domech horoskopu (označujících jednotlivé oblasti života) se sleduje způsob, jakým si jednotlivec bude v různých životních oblastech a situacích počínat, jaké situace si jej "budou hledat", jaký typ lidí bude potkávat a vlastně i to, jaký bude sám (či jaký bude jeho konec, zdraví apod.). 

Moderní astrologie považuje radix za mapu duše, jednotlivé planety pak jako naše funkce. Více je uvedeno v článku věnovaném planetám, ale ku příkladu podle tohoto schématu místo v horoskopu, kde působí Luna, odhaluje naše citové prožívání, Venuše naši radost a naše lásky, Mars naši agresivitu atd. Celý horoskop je vlastně "o nás". Tradiční astrologie chápe naproti tomu radix spíše jako mapu života, soustředí se při výkladu na typ událostí, které budou člověka v životě potkávat, samotnou osobnost hledá jen v některých prvcích horoskopu. Někdy se v obou přístupech vidí rozpor, většinou však můžeme říci, že tradiční a moderní pohled se při pečlivém výkladu nevylučují, ale vhodně doplňují. 

Radix se potom používá i jako základ predikcí, čili onoho slavného "předpovídání budoucnosti" člověka. Existuje na to řada metod (o nichž si povíme jinde); ve zkratce lze říci, že jednak se sleduje vztah radixových prvků vůči dalšímu pohybu planet v čase, jednak se určuje podle různých periodických klíčů, která z planet či dalších prvků radixu bude v určitou dobu aktivní. 

Medicinská astrologie (v antice zvaná iatromathematika) patřila ke standardnímu vzdělání lékaře a je svým způsobem kombinací několika disciplín. Celkovou kondici či sklon k určitému typu zdravotních obtíží lze vypozorovat už z radixu zrozence, následné pohyby planet v čase přes jejich radixové polohy rovněž mohou upozorňovat na oblasti, v nichž hrozí nebezpečí, na typy onemocnění, úrazů, ohrožené orgány atd. Určité planety jsou spojeny s určitými obtížemi (Mars se záněty nebo zlomeninami, ukazuje na chirurgické zákroky atd.). Starověká a středověká medicína se zde držela starého řeckého dělení tekutin v těle a planetám připisovala schopnost poměry tekutin - a tedy i celkové zdraví - ovlivňovat (Saturn například vysouší a ochlazuje). 

Pro okamžik, kdy pacient ulehl nebo mu byla diagnostikována choroba, se sestavoval speciální horoskop, tzv. dekumbitura, který se rovněž vykládal specifickým způsobem, bližším zase astrologii horární. Dodnes populární je učebnice výkladu dekumbitur z pera anglického medika, botanika, bylináře a astrologa Nicholase Culpepera (obr.). 

Astrologie byla zejména v křesťanském prostředí předmětem kontroverzí, někým přijímána, někým odmítána, ovšem na medicinském využití se většinou shodovaly i církevní autority, vliv prostředí - včetně toho "hvězdného" - na zdraví člověka nikdo nepopíral a působení planet se zde chápalo spíše jako fyzikální. Třeba v rámci studia medicíny na Univerzitě Karlově se astrologie vyučovala ještě v polovině 18. století. 

Karmická astrologie je poměrně moderní disciplína, kombinující východní učení o koloběhu životů, reinkarnaci, se západním pohledem na astrologii (v Indii se v této podobě nepraktikuje a s "karmou" tamní astrologové spojují jiné prvky horoskopu, než západní praktikanti karmické astrologie). Vychází se zde z předpokladu, že náš osobní horoskop zrození je do jisté míry svědectvím o procesu formování, který sahá hlouběji do minulosti, než je naše osobní životní dráha, a má přesah i za naši budoucnost. Na nás je, abychom díky horoskopu porozuměli dluhům minulosti, které bychom měli během svého života splatit, tématům, která máme zpracovat, aby bylo možno pokročit opět dál. Není zde nutné mluvit přímo o "minulých životech", může jít o rodinná témata apod. Avšak právě v souvislosti s minulými životy, s nimiž tak či onak počítá vzrůstající množství lidí v Evropě či Americe, je tato větev astrologie více a více atraktivní. 

Využití astrologie v různých oblastech života je ještě širší, v tomto článku jsme si představili alespoň ty hlavní disciplíny. Je dobré vědět, že i k nim přistupují odlišným způsobem různé školy a proudy astrologie, které mají různé techniky, metody výkladu, kladou různé otázky a dostávají různé odpovědi. A o tom bude řeč zase jinde.